Boris Trávníček (13 let)
Měl nabídky i do prvoligových brněnských žákovských družstev. Kromě školy, fotbalu měl čas i na kamarády, a protože žádný pohyb mu nebyl cizí, jezdil s nimi na kole, běhal, hrál košíkovou i floorbal. To vše až do června 2011, kdy na školním výletě stačil jeden neopatrný pohyb spolužáka a Borisovi se obrátil život naruby. Těžký náhrobní kámen, který na něj spadl, mu poranil míchu, ledviny, játra a přežil jen díky rychlému a profesionálnímu zásahu lékařů. Sny o sportovní kariéře, které má každý talentovaný kluk, musí teď vyměnit za tvrdou realitu a naučit se žít s velkým omezením a handicapem.
Protože má sportovního ducha a silnou vůli, nechce se ani v současné situaci vzdát a dál chce s kamarády provozovat sporty, které se hodí jak pro zdravé, tak pro vozíčkáře a dají se navíc provozovat společně. Teď mluvím o cyklistice. Handbike je prostředek, který by mu mohl aspoň částečně přiblížit aktivity, kterým se věnoval, když byl zdravý. Jak říká úspěšný paralympionik Martin Kovář: „Když jezdím na kole, cítím se moc fajn, protože jsem v tu chvíli normální cyklista. Evropské poháry a maratony v metropolích, kdy jste součástí tisícihlavého davu sportovců – to má atmosféru. A navíc nešlapu nohama jako každý, ale s Borisem Trávníčkem šlapeme rukama – a to je teprve věc pro správný chlapy. Jezdit rukama stejně rychle jako ostatní spolužáci musí být pro Borise velká věc!“
„Pokud chcete Borisovi pomoci, přispějte mu na jeho vysněné kolo„