Návrh interiéru splňující naši představu

Do Brna jsem přišla jako mladá patnáctiletá dívka, která nesmírně toužila pěstovat a prodávat květiny. Dodnes je pro mne velmi živý ten první pohled na skleníky a záhony  na střední škole – zapůsobily na mne jako podzimní pestrobarevné zjevení. Pocházím ze severu Moravy, kde se květinám příliš nedaří a mé vzpomínky se spojují s tatínkovými jabloněmi. Rostly za naším velkým domem doširoka rozprostřené, a tento sad dosahoval téměř na druhou stranu k smrkovému lesu k potoku. Na jaře všechna tato místa zaplavily vonící bílé květy a já byla šťastná.

Na škole se tak přede mnou otevřel celkem nový svět. Stovky nejrůznějších květin, desítky stromů, ruce od hlíny, bolavá záda, ale především radost a zadostiučinění. Šťastným řízením osudu jsem zde také poznala svého manžela, takže život nabral jiný rozměr. Manžel se toužil osamostatnit a protože se věnoval šlechtitelské činnosti, pustili jsme se časem cestou vlastní firmy. Měli jsme nejen zahradnictví a květinářství, ale přišly i první úspěchy při šlechtěním růží.

Bylo to přibližně před sedmi lety – manžel úspěšně dokončoval svou práci na nově vyšlechtěném květu. Seděli jsme večer u stolu a ve váze s úzkým hrdlem dominovala jeho první růže. Mlčel, přemýšlel a pozorně mne sledoval. Po chvilce váhání jsem ten křehký květ vzala mezi prsty a tiše vyslovila jméno Karolína.

Manžel se na okamžik zarazil a zřejmě se nadechoval k nějaké diskuzi, ale já jej zastavila nenápadným gestem – pojmenujeme tímto jménem tvoji růži a naši dceru, ano? A tak se i stalo. První růže a naše první dítě dostaly společné jméno Karolína. Snad vám tento příběh nevyzní příliš sentimentálně, ale je pravdivý.

Není třeba zdůrazňovat, že malá Karolínka od základu změnila náš stávající život. Mnoho různých věcí pro naprostý nedostatek mého času, zůstávalo na manželovi. Se ctí jsme rovněž zvládli první sezónní zaměstnance, takže naše zahradnictví pomalu a neokázale nabíralo sílu a odvahu do dalších kvetoucích let.

Další a velmi podstatnou změnou byla skutečnost, že jsem neodolala manželovu tvořivému nadšení – které se nedalo nikdy přehlédnout – a pustila se také do labyrintu šlechtitelské alchymie. Nejdříve opravdu opatrně a s velkým velikánským respektem. Mimochodem, znáte ten zázračný proces přeměny obyčejné růže v nový, dosud nespatřený a nepoznaný květ?

Na samotném začátku musí být růže dvě – následuje trpělivé otrhávání okvětí, tedy celého barevného květu.

Ve spodní části odhalíte část blizny a prašníky. Právě prašníků na jedné z růží je nutné se zcela zbavit, takže je odstřihneme a znehodnotíme. Prašníky z druhé růže odstřihneme sice také, ale vložíme je do laboratorní misky dokud se zcela nevysuší. Takto získáme cenný pyl, kterým potřeme blizny první růže – tím jsme rostlinu opylili. Jakmile dorostou nové šípky, růži zasadíme. V pravý čas by měla poté vyrůst nová vyšlechtěná růže.

Pro upřesnění – tento postup je pouze základní šlechtitelskou mřížkou, která pro skutečný úspěch potřebuje větší rozlet, více času i více prostředků. Platí nepsané zlaté pravidlo – čím více semínek vložíte do půdy, tím větší je šance, že se zrodí něco neznámého a krásného. Vše ovšem podléhá neviditelné ruce genetiky a věčného stvoření, neboť jen málokdy se dá podstata záhady, kterou šlechtění růží určitě je, dopředu určit.  Platí to jak pro barvu, vůni, tak pro celkovou podobu nově narozeného květu. Světoznámý šlechtitel růží Rudolf Geschwind (1829 – 1910), který zanechal své viditelné stopy v Čechách a na Slovensku věděl, že tato poučka je prakticky nepřekročitelná. Na začátku i na konci šlechtění by měla být především vášeň, láska a nadšení. Bohužel, dnes je z této magické a nelehké práce ve své podstatné části pouze velký byznys, v kterém se točí obrovské peníze – stejně jako to platí pro tisíce činností v tomto zvláštně nastaveném a přijímaném světě…

Oba s manželem víme, co znamená vyšlechtit krásnou, odolnou, vonící a jedinečnou růži. Často ale člověk pohledem narazí na nádherný květ, který ovšem nepřežije ani dva-tři dny. Obecně se pro ně ujalo výstižné a smutné jméno – plastové růže. Pro mne jsou tyto květy symbolem rychlého a bezohledného zisku.

Pokud jejich vizuální kráse neodoláte a dáte si je do vázy – vydrží vám v původní formě možná několik hodin, protože byly pěstované v uměle vytvořeném, či spíše falešném prostředí bez slunce a půdy. Vyrostly jen pod elektrickým světlem, ponořené v chemických roztocích, ve skelné vatě a živené umělými hnojivy. Skutečná – srdcem vyšlechtěná růže vydrží i dva týdny, krásně voní a šíří kolem sebe to, co je růži a jejím květům vlastní – pocit křehké krásy na pomezí věčnosti.

Růže jednoznačně potřebuje trvalou a celoroční péči. Důležité jsou zejména dva zásahy do jejich života – jarní a letní řez, jedná se o odbornou a delikátní práci. Podle toho, jak kvalitně je seřízneme, takovou radost nám po týdnech vrátí. Růže kvetou opakovaně, profesionál ovšem řekne, že se jedná o remontantnost.

Vždyť právě správné sestřižení je příčinou jejich dalšího kvetení. Řez by se měl dělat pouze nad zdravým – ven rostoucím pupenem. Nechat bychom měli dvě až tři očka. Existuje povrchní a hluboký řez. Čím více oček necháme, tím budou nové výhony kratší a bude jich více. Stříhání na dvě očka znamená, že růže budou mít vysoké stonky a objeví se méně květů.

Promiňte, prosím, že jsem se nechala unést a najednou tu mluvím pouze o růžích a jejich světě, který je právě součástí toho našeho…

Mrzí mne to, ale některé věci mají v mém životě energii, která mne dobíjí a posouvá stále dopředu. Pochopitelně mezi ně patří i rodina a zejména naše dcera Karolínka. Po sedmi letech vyrostla a už chodí do školy. Je to zvláštní, když děti v jejím věku mají už silně vyhraněné zájmy, ale Karolínka nám nesmírně ráda pomáhá a růže miluje od svých prvních krůčků. Ovšem, že se také dokázala několikrát o trny růží píchnout, ale nikdy ji to neodradilo. Také nám úspěšně rozbila několik váz, protože růži ještě vytáhnout nedokázala a ve svých maličkých dlaních vázu neudržela. Nikdy to ovšem nevzdávala.

Pravdou také je, že plánujeme stavbu rodinného domu, ale to až za několik let, dokud nevyřešíme několik klíčových záležitostí v našem podnikání. Zatím bydlíme v nájemním domě na okraji města, ale i když je starší, tak je kvalitně udržovaný a postavený z cihel.

Jak jsem se již zmínila, dcerka chodí již do druhé třídy a proto jsme usoudili, že je právě na čase zrekonstruovat její pokojíček. Často se již učí sama, navštěvují ji spolužáci a hledá také kousek soukromí, zejména při malování a knihách. Velké dětské období s množstvím hraček pomalinku končí, takže v tomto dívčím království jsou potřebné určité změny. Navíc, chtěli  jsme pokojíček proměnit tak, aby Karolínce několik následujících let – dokud nezačneme stavět vlastní dům – vydržel bez dalších nutných zásahů.

Ukázalo se, její pokojíček bude potřeba rozdělit na dvě základní části, či zóny – pracovní a pro své volné chvíle na čtení a odpočinek. Měli jsme tedy jasnou představu co chceme, ale stále méně jsme si troufali to sami uskutečnit.

Jednak v této náročné práci nejsme vůbec zběhlí a na druhou stranu, všechen volný čas věnujeme růžím a květinářství. Proto i manželovým jménem jsem se rozhodla vyhledat odbornou pomoc interiérového designéra. Vždyť i šlechtění růží potřebuje – svým způsobem – nadanou designérskou hlavu a ruku. Díky manželovu příteli jsme získali prověřený a velmi spolehlivý kontakt na firmu ORIGINE INTERIER DESIGN, realizace, návrh interiéru domu Brno a na paní Pavlínu Lipkovou. Prošla jsem si webové stránky společnosti a zaujal mne především styl uvažování, který paní Lipková jako tvůrce nabízí. Vše je velmi útulné, až by se dalo říct domácké, myšlenka střídá myšlenku a každá realizace jako hotový celek oslovuje svou praktičností, smyslem pro detail a množstvím neotřelých nápadů.

Inspirující bylo již naše první společné setkání. Paní Lipková velmi brzy vystihla naše představy o novém pokoji pro Karolínku – to když načrtla koncept, kde se bude snoubit funkčnost a styl společně s barevností a působivými detaily. Při tvořivých úvahách o novém prostoru jsme dohodli i termínové možnosti realizace a finanční představy obou stran. Shoda nastala téměř v každém bodě, a kde ještě nebyla, rychle jsme našli kompromisní východiska.

Pozoruhodné bylo i něco jiného.

Karolínka si na samém začátku návštěvy sedla vedle mne. Nejdříve všechno jen tiše pozorovala. Jakmile jsme došli při jednání k úvahám co a jak se v jejím pokojíku změní – zapojila se do hovoru. Zpočátku nesměle, ale za několik minut svými myšlenkami a bezprostředností ovládla celé setkání. Manžel se ji snažil jemně usměrnit a posílal ji ven, ale paní Lipková si její přítomnost velmi pochvalovala a byla ráda, že sedí blízko ní.

Nakonec to všechno vypadalo tak, že já s manželem jsme pouze finančně zajímaví přísedící a dcera s designérkou hledají to nejlepší řešení. Jejich zaujatý hovor se točil okolo zálib, hraček, školy, oblíbených barev… Věnovali se i budoucnosti – čím chce být až jednou vyroste. Jednoduše řečeno, paní Lipková si profesionálně, nenuceně a podrobně „zmapovala terén,“ který má změnit a já dnes vím, že se jí to velmi hezky podařilo.

Netrvalo to dlouho, a od společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, jsme obdrželi cenovou nabídku a návrh smlouvy o díle. V klidu jsme si prošli bod po bodu a dohodli si druhé setkání. Cílem bylo doladit všechny body z první schůzky a finalizovat projekt. Paní designérka byla opět precizně připravená, dostali jsme uspokojivé odpovědi na všechny naše otázky, dokonce i na ty nejzvědavější – tedy otázky naší Karolínky. Projekt obsahoval prvotní záměry, počítal s dalšími nápady, záměry a představami obou stran, co ovšem bylo hlavní – cílil na splnění dívčích snů a přání naší dcerky.

Potom již vše běželo jako dobře naolejovaný a přesně fungující stroj.  Po odsouhlasení všech bodů projektu jsme obratem obdrželi přesný rozpočet, vzorkovnici vyhlédnutých a použitých materiálů včetně podrobného seznamu předmětů a prvků, které se objeví v rekonstruovaném pokoji našeho potomka, samozřejmě i s cenami a adresami obchodů, kde budou zakoupeny  – prostě nic naplat, profesionální přístup v každém směru. Šetří čas, nervy a směřuje k vytčenému cíli.

Pak již následovaly viditelné a dlouho očekávané kroky – paní Lipková rozhodla, že dětský pokoj sladí příjemnými pastelovými barvami, přičemž kladla důraz na oranžovou a červenou. Karolínka mi později tajemně prozradila, že si takové barvy vybrala také proto, že jsou jako naše nejkrásnější růže a jednou, až bude velká, vymyslí místo slova šlechtění právě toto slovo – nejčervenější a nejkrásnější růže na světě – kterou potom dáme tatínkovi. Je asi zbytečné popisovat, co jsem v tuto chvíli cítila…

Pokojík jsme kromě jiného vybavili velmi kvalitní a odolnou skříní i s komodou, a to z masivní borovice. Oba kusy nábytku zaujmou jednoduchým, ale velmi elegantním designem, který je skutečně nadčasový a nikdy se neokouká. Navíc, samotné dřevo a jeho kresba uklidňují oči a poskytují nevšední zážitek při pozorování plynulé přeměny jeho barevnosti, od světle žluté až po načervenalé odstíny.

Paní Lipková splnila i požadavek rozdělení prostoru na dvě zóny – tedy pracovní a zónu odpočinkovou určenou na čtení, odpočinek apod. Karolínka byla úplně nadšená přehozem na její postel – často na něm počítá srdíčka – jednou to jsou červená, podruhé žlutá a vůbec při tom nevadí, že se ještě k žádnému číslu nedostala… Její pracovní stůl je velmi jednoduchý, tvoří jej hladká bílá a lehce udržovatelná deska, která stojí na kovových, růžově zbarvených nohách. Ke stolu patří růžová pracovní židle na kolečkách, která samozřejmě občas slouží jako dopravní prostředek, jezdící po celém pokojíčku.

Koberec s vysokým vlasem je v lákavé dívčí lila-barvě, a vymezuje druhou zónu prostoru – odpočinkovou. Na koberec paní designérka umístila skutečně pohodlné a stylové sedací křeslo, které dokonale harmonizuje s jednolitou plochou koberce a vytváří oázu určenou ke čtení knih.

U stropu bylo zavěšeno lehounké, kulaté svítidlo v červeno-oranžové barvě. Večer, když se svítící koule rozzáří – evokuje veselý, téměř pohádkový lampión. Nedávno, když jsem Karolínku ukládala ke spánku, hleděla na tu rozsvícenou kouli a začala vážně uvažovat, zda může růže růst hlavou dolů… Zpočátku jsem nevěděla, co má konkrétně na mysli – začala jsem ji proto jemně poučovat a opravovat a až poté, když prstíkem ukázala na strop jsem konečně pochopila její dětské a kouzelně nevinné úvahy.

Výsledný projekt nás zcela nadchnul o to víc, neboť Karolínku její nový pokojíček doslova uchvátil. Nejlepším důkazem spokojenosti naší mladé dámy byla skutečnost, že hned po dokončení, vlastně ještě „za tepla“ nadšeně pronesla hlášku – příští sobotu pozve všechny kámošky a udělají si prima „babinec!“ Ano, přesně tímto způsobem ventilovala své obrovské nadšení a v očích ji hrála všechna světla šťastných dětí…