Návrh interiéru nočního klubu/baru s orientálními prvky

Vše vyvrcholilo během mého prvního roku na vysoké škole. Otec hudbu nechápal, ale já ji miloval. Chtěl jsem hrát, komponovat a cestovat – za hudbou i s ní. On ale ve mně viděl ekonoma s kalkulačkou v ruce. Nakonec jsem po ostré hádce školu opustil a ještě ten večer mne otec z domu vyhodil. Maminka nás z této situace vinila oba a to mne mrzelo nejvíce.

Možná by stačilo málo, ale já byl věrnou kopií svého otce – oba jsme byli tvrdohlaví, egoističtí, ambiciózní a také často bezohlední… Nakonec se mi podařilo v zahraničí prorazit. Kromě koncertování jsem začal psát hudbu pro film i divadlo a po čase si mne našlo i hudební vydavatelství. Postupně se začala „hladina“ uklidňovat, existenční problémy se vytratily a přišly smysluplnější výzvy. Usadil jsem se v Maroku, kde má své kořeny moje žena Francouzka.

Když otec zemřel, nastal čas přehodnotit celý příběh. Na konci těchto smutných rodinných dní maminka s výhradami uznala, že můj odchod byl tím schůdnějším řešením z těch horších. Kvůli mamince jsem dokonce začal přemýšlet, zda-li nezůstanu doma natrvalo. Nakonec se vše nečekaně převrátilo. Dohodli jsme se s manželkou a s bratry, že otevřeme ve městě noční klub/bar, který poté ponechám v rukou sourozenců. Jediný, komu se tento plán nelíbil, byla moje maminka – chtěla mít prostě všechny své děti u sebe…

Díky své ženě a Maroku mne okouzlil Orient a trvale si mne získal. Marocká kultura a umění jsou fúzí muslimských tradic a evropských inovací – proto se jim dá lépe porozumět. Člověk se velmi rád ztotožní s tou vonící dávkou exotiky, zvláštním druhem intimity a čirého nefalšovaného pohodlí. Kombinace arabských, maurských a berberských vlivů vytvořila Maroccan styl, který jsem si již dávno zamiloval.

Marocký styl si vás získá velmi rychle. Vynalézavé a inspirující kombinace hnědé, oranžové, červené nebo švestkově modré tvoří základ nádherně namíchané palety barev a stylů. Z druhé strany rovněž berberské domorodé obyvatelstvo, které žije převážně v horských oblastech, přispělo k podobě marockého interiérového designu zásadní měrou – jednoduchostí, geometrickými tvary, dřevem, kůží a keramikou.

Také moje marocká domácnost vychází ze základních prvků tohoto stylu. Například okna jsou orientována do přírody – s využitím těžkých závěsů. Nejen kvůli slunci, ale zejména pro dostatek pohodlí a intimity. K závěsům samozřejmě patří skvostné domácí koberce. Velká sedací souprava či spíše sedačky vždy tvoří základ veškerého zařízení a v místnosti jich při stěnách může být skutečně několik. Pochopitelně, že toto sezení musí hostům nabízet i celou náruč ozdobných a dekorativních polštářů.

Nesmíme zapomenout na tradiční marocké dlaždice. Dodnes se vyrábějí speciální technologií, která se sem dostala díky středověkým Arabům ze Španělska. Vytváří se z nich celé mozaikové dlažby s neskutečně vynalézavými geometrickými vzory. Nejčastěji lze obdivovat čtverce, obdélníky, tvary diamantu, šesticípé hvězdy nebo osmiúhelníky. Jejich kombinační využití je téměř nevyčerpatelné. Kladou se na podlahy, zdobí se jimi sloupy, klenby a nejrůznější výklenky. V podstatě je však nemožné mluvit o dlaždicích a vynechat při tom téma ornamentů. Sever Afriky, vlastně celý region Středomoří jejich početnými a jedinečnými motivy doslova překypuje.

Současné arabské ornamenty či arabesky mají svůj původ také v antice a byzantské kultuře. Původní zdroje se po celé generace mísily i s vlivy okolních regionů a civilizací. Vznikaly tak nesmírně působivé dekorativní modely, které celá desetiletí důsledně absorbovaly nejen matematické, geometrické, ale rovněž také kaligrafické prameny. Pověstné jsou právě kaligrafické ozdobné texty, které zpravidla citují důležité myšlenky z posvátných náboženských textů – především z Koránu.

Takto vznikající kaligrafické arabesky se poté aplikují na mramorové desky nebo na omítku nejčastěji v modré, fialové nebo zelené barvě. Upřednostňované jsou dva druhy písma. Naschí, což je kurzíva, a nebo kúfské písmo –  kdy se jedná o kaligrafické obdélníkové písmo. Kúfské písmo je starší, více hranaté a zvýrazňuje vertikální tahy jednotlivých písmen. Právě tímto písmem se v prvních stoletích po vzniku náboženství přepisoval Korán. Naproti tomu písmo Naschí se používá od 11. století a jeho autorem je učenec ibn Mukl.

Ozdobné orientální arabesky vidíme na světských stavbách a posvátných místech. Jejich kouzlo spočívá zejména v tom, že vybrané fragmenty se opakují v určitém rytmu a struktuře, což zároveň eliminuje nutnost jakéhokoliv pozadí, protože všechny vzory do sebe precizně zapadají. Muslimové věří v nekonečno a věčnost. Přechodnou pozemskou existenci vnímají jako nepodstatnou záležitost při cestě do ráje. Proto bylo nesmírně důležité vytvořit nekonečně se opakující vzor, který bude vystihovat právě tuto hlubokou víru ve věčnost mimo pozemský svět. Arabesky jsou právě tímto vzorem a ztělesněním v ozdobné podobě.

Kromě dokonale zvládnuté ozdobné kaligrafie využívá Orient a arabský svět nejčastěji dva základní vzory – girih a iSlim. V překladu slovo girih znamená něco jako louč či uzel a je symbolem struktury světa v islámském chápání. Jeho konstrukce spočívá v matematických výpočtech a speciálních geometrických sítích. Jeho základem je vždy kruh, který je rozdělen na pravidelné segmenty – polygon, čtverec nebo obdélník.

Naproti tomu iSlim vychází ze světa přírody – zejména z květinových ornamentů, listů, květů, stonků rostlin apod. Podobu vzoru iSlim lze velmi často spatřit jako nekonečnou rostlinnou spirálu vyjadřující cestu ve věčné Boží zahradě a jeho základní myšlenku o pokračování bez konce. Zjednodušenou formou vzorů iSlim je khatam, který tento typ zdobnosti přetvořil do čistě abstraktní struktury.

Z dalších ozdob se poměrně často objevuje trojúhelník, tedy symbol božího oka, nebo šesticípá hvězda, která je metaforou šesti pilířů muslimské víry. Konečnou nádheru interiérům a dlažbám v otevřených prostorech dodává nepřekonatelné mistrovství řemeslníků a umělců, které vychází z důmyslně propojené kombinace girih, iSlim a kaligrafie.

Ale nyní se vraťme z magického pestrobarevného Orientu zpět domů – do Prahy. O nočním klubu/baru bylo tedy jednomyslně v rodinné radě rozhodnuto, což mě naplňovalo pocitem radosti a smutku zároveň. Moji radost provázel fakt, že když je potřeba – všichni dokážeme držet při sobě a táhneme za jeden provaz. Naproti tomu smutek směřoval k otci a k jeho marné a nenaplněné touze po jiném – jemu podobném synovi.

Skvělé impulzy do naší společné myšlenky přinesl nejmladší bratr. Bývalé budovy průmyslových skladů na okraji města – které ovšem měly výbornou dostupnost, musely zkrátka dostat novou, co největší moderní šanci. Stáli jsme tak společně před otázkou, kdo nám s jejich proměnou odborně poradí, když ani jeden z nás těmito schopnostmi nevynikal, a navíc jsme chtěli vtisknout těmto prostorům lákavou podobu ducha Orientu a mého milovaného marockého stylu.

Po nějaké době vyplněné hledáním, jsme získali kontakt na paní Pavlínu Lipkovou a společnost ORIGINE INTERIER DESIGN, návrhy, realizace interiérů, diskoték, barů, klubů Praha. Představa naší spolupráce byla celkem jednoduchá – zkusím paní Lipkové zprostředkovat své nápady, směřování a cíle, no a vše ostatní již bude v její osobní režii… Důvody? Za prvé, nejsem v této oblasti žádný odborník – to co vím a znám, jsou jen kusé a málo kreativní znalosti. A za druhé, hudba je pro mne vším, a nemohu se jí proto věnovat střídavě s jinými činnostmi.

Oddechl jsem si již při prvním setkání. Paní Lipková rychle a bezezbytku pochopila nejen mou motivaci nasměrovat noční podnik směrem k magické orientální atmosféře, ale měla i potřebné znalosti o kultuře a umění v této části světa. V tuto chvíli jsem již pevně věřil, že vše dobře dopadne.

Noční klub byl mým snem již velice dávno a to hlavně proto, že jsem ve své podstatě muzikant a hudba mne neustále obklopuje, a to v těch nejrůznějších podobách. Proto jsem zároveň uvažoval o prostoru pro možnost prezentace, koncertů a různých hudebních akcí. Hudbu je nutné poslouchat a cítit, proto jsem tímto krokem chtěl dát i jistou šanci hudebníkům – a to jak našim tak zahraničním, a organizovat zde živé a autentické koncerty a různá jiná setkání.

Prostory, které pro náš nápad objevil můj bratr, jsou ve skutečnosti poměrně rozlehlé, neboť mají kolem 1000 metrů čtverečných a jsou tudíž parádním místem pro výbornou muziku. Tento prostor je zároveň skvěle členitý, takže se nejedná o žádnou jednolitou a fádní plochu továrního skladiště. Nabízí se zde mnoho možností pro útulný azyl – kde se dá nejen dobře poslouchat hudba, popřípadě tancovat, ale stejně tak i intimně posedět a nerušeně hovořit.

Náš nový klub byl rozdělen na jednotlivé terasy včetně horního poschodí. Dole v přízemí, téměř uprostřed najdeme velký bar ve tvaru obdélníku, který dostal fantastický zářivě bílý kabát. O malý kousek vedle je pódium a prostor pro hudebníky, aparaturu, promítací plátno a případný taneční parket. Co vše se dá na tomto super flexibilním místě podniknout – to je již pouze otázkou nápadů a chutí pro jejich realizaci.

Velmi jsme si dali záležet na kvalitním ozvučení a světelné výbavě. Noční klub přece tyto složky charakterizují a dodávají mu punc jedinečnosti. V tomto kontextu se nesly i další úvahy o celkovém zařízení těchto prostorů. Nebylo našim cílem vytvořit nějaký exkluzivní sál, kde budou pouze místa pro koncerty, diváky a pódium pro hudebníky. Chtěli jsme, aby klub disponoval dostatečnou dávkou odvahy, pružnosti a chutí hledat nové nápady, přičemž interiér by neměl a nesměl v těchto úvahách překážet.

Na jednotlivých terasách proto najdeme boxy k sezení, které se vždy v takto organizovaných prostorech osvědčují. Myslím si, že by bylo nošením dříví do lesa hovořit o jejich výhodách, ale takto zvolené posezení často spojí i cizí lidi, nejen přátele nebo dobré známé. Intimní, pohodlné a příjemné posezení je hlavní předností boxů. Židle, které pohodově a šarmantně objímají stolky mají černou barvu, ale dekorace ovšem evokují orientální atmosféru. Plocha každé židle je navíc oživena drobnými bílými prvky, které díky UV světlům v přítmí září a svítí a jsou jedním z dalších nápaditých a velmi decentních projevů magičnosti a tichého luxusu dalekého Orientu. Je třeba doplnit, že půvabný dekorativní motiv ze židlí se opakuje také na položeném černobílém koberci, což celé ovzduší našich teras sjednocuje a zároveň promyšleně povyšuje a zatraktivňuje.

Barva stolků v boxech krásně koresponduje s deskou baru v přízemí, jsou tedy všechny sněhobílé, lesklé a pro hosta nadmíru lákavé. Musím se také pochválit za malou, ale vtipnou a kreativní maličkost – do každého stolku byl zabudován nevelký reproduktor, takže prezentovaná hudba se nese celým prostorem klubu beztoho, aby zněla nepřirozeně hlasitě či, aby byla jakkoliv zkreslená. Pokud se jedná o vzhled boxů – ještě jedna poznámka. Jednotlivé židle od sebe oddělují bílé polokruhové desky, takže jejich vzhled i v tomto směru koresponduje s designem baru.

Je ještě třeba prozradit, že v poschodí našeho nočního klubu, se kromě popisovaných a Orientem jemně inspirovaných židlí, se také nachází ještě jeden bar – vizuálně se jedná o menšího sourozence hlavního baru. Liší se v první řadě svým umístěním. Hlavní bar, jak jsem se již zmínil, vytváří jakýsi centrální bod přízemí a okolní prostor jej doslova obepíná.

Bar v poschodí byl řešen klasickou formou, tedy zády ke stěně. Plocha zadní stěny poskytuje atraktivní prostor pro nápadité světelné dekorace, přičemž světlo a jeho kresby využívá ke své prezentaci i konstrukce samotného baru. Na frontální barové desce byla vytvořena jakási plastická vlna, kterou podsvěcují led světla. V přítmí nám tak vzniká nejen působivá hra světel a stínů, ale celek evokuje působivé geometrické obrazce, které jsou vlastní orientálním stavbám. Hosté u baru si navíc mohou užívat bílých kožených židlí na chromovaném podstavci. Mají kuželovitý tvar a velmi nápadně připomínají stylové taburetky, které tak důvěrně znám z mé nové vlasti.

Když jsem poprvé procházel prostorami našeho dokončeného nočního baru, silně mi připomínal příběh mého domu v Maroku. S manželkou jsme tehdy seděli uprostřed prázdného vnitřního dvoru starého domu – všude bylo ticho a jen občas se ozvali ptáci. Tušili jsme, že nás čeká moře práce a nervů, než-li vše oživíme a změníme podle svých představ a z těch čtyřech stěn uděláme  vlastní domov. Vedle mne byla opřená o židli moje spolehlivá – časem a cestami poznačená kytara. Vzal jsem ji pomalu do rukou a začal – jen tak a spíše podvědomě – vybrnkávat nějakou melodii, která mě právě napadla. Ty obyčejné tóny prostor neuvěřitelně proměnily a oba jsme se na sebe usmívali, i když stále mlčeli… Byli jsme doma.