Pracovní prostředí pro IT firmu nemusí být vždy fádní a nudné

S mým dlouholetým a velmi dobrým přítelem se ve světě IT pohybujeme vlastně již od střední školy. Pro nás se práce na počítačích  a vytváření nejrůznějších programů stalo celoživotním osudem – vůbec si nedovedeme představit, jaká jiná činnost by nás více dokázala vnitřně naplňovat a obohacovat. Je také pravdou, že se často jedná o pořádnou dřinu, která velmi ráda ignoruje čas i volné víkendy, ale určitě bychom ji za nic na světě nevyměnili. Ten pocit zadostiučinění a radosti, když vámi navržené a doladěné řešení pracuje tak jak má, to je odměna k nezaplacení.

Před časem se však tyto jistoty na krátký okamžik otřásly v základech. Firma pro kterou jsme pracovali, si vsadila na velmi špatného či spíše falešného koně a po pár hektických měsících musela svou existenci se svěšenou hlavou odpískat… Stáli jsme oba náhle před otázkou – jak a kterým směrem se vlastně budeme ubírat dále. Po pravdě řečeno, možností se nabízelo dost a nabídka střídala nabídku, ale oba jsme velmi intenzivně cítili, že chceme od základu nový a zcela jiný začátek. Poměrně rychle jsme se rozhodli, že začneme pracovat sami na sebe a založíme si vlastní IT firmu.

Zpočátku to vše vypadalo až moc odvážně – na dva lidi až přímo troufale – a okolí nás od tohoto kroku v drtivé většině odrazovalo, čas nakonec spravedlivě ukázal, že jsme se ve svých úsudcích nemýlili. Postupně, krok za krokem se pozvolna začalo dařit, trvale přibývaly zakázky, rostl obrat a jméno firmy začalo získávat na kvalitě a hodnotě. Důkazem narůstajícího úspěchu rovněž byli noví zaměstnanci, ale také  seriozní, či spíše neodkladné úvahy spojené se stěhováním společnosti.

Naplánovaná obchodní cesta do zahraničí nám vlastně přišla velmi vhod – konstatovali jsme tehdy oba se smíchem – v letadle jeden ani druhý nebude mít možnost někam uniknout, proto konečně v pohodě probereme vše podstatné.

Problém místa kam se přestěhovat, vlastně ani žádným problémem nebyl. Před časem jsme se totiž kapitálově spolupodíleli na stavbě menší obchodní budovy a jedno poschodí patřilo nám. Zkrátka, předvídavost se vyplatila. Ovšem to složitější teprve mělo přijít. Máte dobré tušení, ano jednalo se o interiéry. Oba jsme měli své osobité představy – v plném rozsahu zde platilo ověřené pořekadlo o dvou kohoutech na jednom smetišti. Bez postranních úmyslů musím čestně přiznat, že nás staré hluboké přátelství pozvolna, a to bez vzájemného krveprolití nasměrovalo ke kompromisu, popřípadě k úplně jinému řešení.

Když jsem si při zpátečním letu lehce zdřímnul – začal mne náhle přítel naléhavě cloumat s ramenem. V ruce držel nějaký magazín s nalistovanou dvoustránkou. Strkal mě ji nedočkavě pod nos a v očích mu svítily zářivé plamínky. Na obrázku byl jakýsi kancelářský interiér, který působil neobyčejně lehce a vzdušně a byl proložený ohromným množstvím světla s minimem zařízení.

Podíval jsem se zkoumavě na přítele, poté na ten pestrý vizuál, zpět do jeho tváře – a náhle jsme se začali oba potichu smát. Konečně se nám tedy podařilo najít řešení, které nás oba bezezbytku nadchlo a plně uspokojilo. Pokud to mám říci učeně – řešením byl design v linii interiérového minimalizmu.

Po návratu domů již věci dostaly rychlý a žádaný spád. V první řadě – jsme od přírody analytické a zvědavé nátury – proto jsme se chtěli o minimalizmu co nejvíce dozvědět. S každým nově zjištěným faktem rostlo naše nadšení strmě vzhůru a s ním i chuť jít do toho.

Nejvíce nás přesvědčila a zaujala slova o jednoduchosti, čistotě linií a střídmosti použitých materiálů. Jak jsem se již skromně zmínil, oba dva jsme racionální a analytické osobnosti, vyznáváme pořádek, systém a návaznost každého kroku. V bývalé firmě jsme asi patřili mezi menšinu, která vášnivě neholdovala bohémskému pracovnímu stolu, který by byl zaplněn vším, co jen člověka napadne. To platilo nejen pro praktické a potřebné věci, ale rovněž pro nejrůznější suvenýry z exotických dovolených, lety prověřené talismany, pestré dekorace a vtipné postavičky či méně vtipné drobnosti.

Obecně vzato, minimalizmus se hodí všude tam, kde je především kladen důraz na účelnost, vzdušnost a praktičnost. Již z principu odmítá jakékoliv zbytečné dekorace a doplňky, ze zásady pracuje s geometrickými liniemi a tvary, přičemž využívá dřevo, kov, sklo a kůži. Je třeba poznamenat, že jakékoliv koberečky, závěsy, záclony, ubrusy nebo příruční poličky nemají  v tomto prostoru nejmenší šanci na uplatnění. Jelikož jsme racionální muži – to nám obzvlášť imponovalo. Minimalizmus sází na nejkvalitnější materiály, dokonalý nábytek a na špičkové podlahové krytiny. Příkazem dne je zde zkrátka – funkčnost a vytříbený styl.

Za šedesát let své pozemské existence ovšem minimalizmus prošel i jistými změnami, proto se mu v současnosti sem-tam toleruje přítomnost zajímavých uměleckých solitérů, živých rostlin nebo adekvátně použitých barev. Ovšem, základní heslo, že méně znamená více a že kvalita má přednost před kvantitou, zde platit nepřestalo. Romantičtější duše by zřejmě použila jiné známé spojení – v jednoduchosti byla a je krása.

Interiér naladěný v minimalistickém duchu hýří nadbytkem prostoru, je přehledný, funkční a praktický. Základní nosnou barvou je ve většině případů bílá, i když s ní velice úspěšně soupeří béžová, šedá, tmavě šedá nebo i černá. Z podstaty věci se ovšem vyplatí akceptovat nepsané pravidlo, že horní hranici výběru z barevné palety představují maximálně tři barvy.

Pro barevný akcent či barevnou opozici se hlavně používá modrá, červená nebo hnědá barva. Při vší té formální střídmosti nesmíme zapomínat na jeden důležitý a často opomíjený fakt, a to, že minimalistický interiér nabízí i dostatek skutečného komfortu – oba jsme se shodli, že slovo harmonie vystihuje tento styl skutečně jasně a precizně.

Tyto argumenty nás rychle a bez větší námahy přesvědčily, ale rovněž trochu znepokojily. Minimalizmu jsme sice velmi rádi řekli své ano, ale kdo nám vlastně s interiérem firmy pomůže tak, aby se skutečně minimalistickým stal? Jsme zkušení profesionálové, proto jsme jednoznačně odmítali dobře míněné rady a představy, že podle naleštěných obrázků, ústního podání a správně zvoleného webu – to sami nakonec nějakým způsobem zvládneme až do konečné podoby. Naštěstí, tuto hru na pseudo-řešení zcela změnil spásný kontakt na paní Pavlínu Lipkovou ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, realizace, návrhy interiérů kanceláří Praha. Její práci a osobnost předcházely inspirující reference a pozitivní ohlasy, což nás již pouze utvrdilo ve správnosti naší volby.

Na prvním společném sezení s paní Lipkovou nás nenapadlo nic lepšího, než-li položit na stůl magazín z letadla a prstem ukázat na dvoustránku s minimalistickým interiérem – s kterým to vlastně všechno začalo. Odpověď paní designérky nás téměř vykolejila. Vedle magazínu rozložila několik prvních ještě teplých skic a návrhů pro naše firemní prostory, a my oba jsme se sotva zmohli na slovo – či spíše na přitakání.

Následovalo již pouze několik profesních komplimentů a rozpačitých „autových vhazování,“ ale toto téma bylo úspěšně otevřeno a obě strany dopředu věděly, co mohou očekávat. Paní Lipková měla naše zadání dokonale přečtené, takže zhruba po týdnu se již vynořily první finální představy. Při zpětném pohledu to vypadá jednoduše, ale to pouze proto, že se našeho zadání ujala skutečná odbornice, která plně uplatnila získanou profesionalitu, umělecký nadhled a pověstný šestý smysl něžnější polovičky lidského světa – to ovšem pouze na okraj, někdy mě totiž napadá, jak to ty ženy dělají, že jim doslova každý interiér „zobe“ z ruky, ale poté si vzpomenu na většinu mužů a tyto úvahy raději rychle opouštím.

Když se dnes rozhlédnete po dokončených prostorech naší firmy, bude vám na první pohled jasné, že centrální společenskou místnost v podstatě tvoří dvě místnosti, které jsou od sebe odděleny pouze velkými skleněnými posuvnými dveřmi. Tento nápad se nám zalíbil již na papíře, kdy byl ve stádiu skicy. Nyní jej do důsledků oceňujeme prakticky denně.

V případě potřeby tak můžeme rychle a nanejvýše prakticky vytvořit místo pro dva pracovní týmy, které se vzájemně neruší. Je to skutečně výborné a flexibilní řešení. To, že oba týmy dělí pouze sklo není vůbec na překážku. Jednání tímto způsobem získávají nečekaný sociální rozměr, ztělesněný viditelnými gesty, tvářemi a úsměvy druhé skupiny. Skvělá inspirace v přímém přenosu – jak se jednou vyjádřil jeden z našich klientů, který právě pozoroval naši usmívající se kolegyni. S jeho postřehem nelze nesouhlasit, vždyť nakonec úsměv ženy často prolamuje na první pohled neřešitelné situace. Nám se tehdy podařilo – i díky jejímu úsměvu, dojednat velmi zajímavý obchod. Z toho vyplývá, že i průhledné sklo může být zdrojem inspirace.

Zkrátka, paní Lipková proměnila a přetvořila celý prostor přesně podle našich prvotních představ a dle našich nedokonalých amatérských popisů. Nezbývá, než pouze konstatovat, že je skutečně jednoduchý, formálně a výrazově čistý a krásně minimalistický.

V první řadě stěny – všechny plochy dostaly jednolitý sněhobílý nátěr, který už nenese žádné jiné motivy. Pokud pátráte po jiném barevném akcentu, dá se nalézt na již vzpomínaných posuvných skleněných dveřích. Napříč přes plochu skla lze spatřit tenký zelený pruh, který svojí formou připomíná stoupající křivku grafu. Tento nápad nás oba potěšil a opět potvrdil dobrou volbu při výběru designérky. Vtipné řešení obsahuje nejen praktický rozměr bezpečnosti, neboť návštěvník velkou skleněnou desku snadněji zaregistruje, ale křivka nenápadně každého klienta upozorní, že se službami, které poskytuje naše firma, bude jeho business již pouze růst.

Je pochopitelné, že i osvětlení v místnostech bylo rovněž vyřešeno prostým způsobem. Na stropě spatříme pouze několik bodových světel – kdy jejich tvar je vysoce praktický a vzhledově neruší. Všechna svítidla jsou zároveň zabudovaná, či spíše zapuštěná v bílém sádrokartonovém podhledu, což jejich nenápadnost a fyzickou nevtíravost ještě více podtrhuje. Na druhou stranu – výkonnost je více jak dostatečná, takže nás to přivedlo k rozhodnutí, že další osvětlení se do místnosti zatím instalovat nebude.

Pozornější návštěvník si zřejmě, kromě vše zjednodušující bílé barvy v obou místnostech povšimne i dalšího spojujícího prvku. Tím se stal kov. Židle i stoly mají jednoduché kovové nohy a to výrazně přispívá k minimalistické atmosféře prostoru. Ve všech případech se jedná o hladké černé nebo chromované konstrukce, které nijak neruší a plní jedinou základní funkci – sloužit svému uživateli. Kov nalezneme také u posuvných skleněných dveří, neboť z kovu byl vytvořen nosný dveřní rám. Kovové části se rovněž objevují i u již vzpomínaných stropních svítidel. Jedná se o stříbřitě lesklé kroužky, které lemují každou zapuštěnou lampu.

Ještě několik informací k celkovému zařízení prostorů. V obou místnostech jsme po dohodě s paní Lipkovou nechali umístit bílý lesklý nábytek. V souhrnu se jedná o dva delší rokovací stoly a větší množství židlí. Stoly jsou konstrukčně pevné, přičemž se jedná o silné desky s masivními kovovými nohami černé barvy.

Židle jsou rovněž bílé i když matné – zhotovené z bílého odolného plastu a s chromovými nožkami. Všechny předměty jsou maximálně funkční a dodržují jednotnou linii zvoleného minimalizmu. Výhodou těchto židlí je i jejich praktická stohovatelnost takže se, v případě potřeby, dá při jejich skladování – nebo potřebě nečekaného rychlého uložení, ušetřit velmi mnoho cenného místa.

Abychom při tom všem nezapoměli – obě místnosti disponují rovněž úložnými prostory. Na první pohled je nespatříte, ale paní designérka je skutečně promyšleně umístila pod okenní parapety, takže celý prostor místnosti není vůbec narušen, naopak – jsou diskrétnost sama. Již nyní v nich máme vzorně uloženy různé materiály, předměty či technická zařízení, kterých využíváme při obchodních jednáních nebo při firemních školeních.

Klíčový prvek našeho nového vyváženého a minimalisticky laděného offisu představuje podlaha. Paní designérka vybrala stejné světlé dřevo do obou místností, přirozeně tím sjednotila a nenápadně posunula celý prostor do pozoruhodně uzavřeného celku, který je naplněn příjemnou a uvolněnou atmosférou. V celém prostoru se tak nejen pohodlně sedí, ale zejména tvořivě pracuje. Bez zbytečného zveličování nebo snahy přehánět, se nakonec ukázalo, že čistý a jednoduchý minimalisticky zařízený prostor IT firmy může inspirovat nejen zaměstnance, ale i hosty a obchodní partnery.

Nedávno – byla již pokročilá večerní hodina a s kolegou jsme ještě procházeli a dolaďovali plány na příští měsíce – při pohledu na naše místnosti vonící minimalistickou novotou, jsem jen tak mezi řečí krátce poznamenal, že bychom měli vlastně těm aerolinkám poděkovat. I když jejich let nebyl z hlediska ceny vůbec minimalistický, tak z pohledu inspirace učinil pro nás oba, a hlavně pro náš firemní interiér maximum…